Dva zamilovaní kráčeli přes most, pod nímž se s hukotem valily vlny řeky.
"Mám tě rád," řekl.
"Dokážu ti to, čím jen budeš chtít. Poruč, abych skočil z tohoto mostu, a skočím."
Odpověděla:
" Ó né, to nikdy nebudu po tobě chtít : bojím se."
"Čeho?"
"Bojím se, že bys to opravdu udělal."
Uplynuly dva roky. Ti dva přecházeli opět přes týž most.
Řekl jí:
"Pamatuješ se ještě, že jsme před dvěma lety šli přes tento most? Vzpomínáš si, o čem jsme mluvili?"
"Vzpomínám,"odpověděla.
"Avšak ani dnes to nebudu po tobě chtít: bojím se"
"Čeho?""Bojím se, že bys to neudělal."
hmm,veľmi zaujímavé,ale bohužiaľ to býva pravda...ako sa veci môžu zmeniť za dva roky.ako sa s nami ten život pohráva